Úvod do typů MIME

Typy MIME [Multipurpose Internet Mail Extension] identifikují formát souboru. Aplikace jako Internetové prohlížeče nebo poštovní programy používají typy MIME k rozhodnutí, jakou aplikací soubor zpracovat. Například poštovní aplikace může použít typ MIME k detekci formátu přílohy a zvolit pro soubor správný prohlížeč, třeba textový soubor otevřít v aplikaci gedit.

Zde je jiný příklad: Správce souborů Nautilus potřebuje znát typ MIME souboru k provedení následujících úloh:

  • Otevření souboru ve správné aplikaci.
  • Zobrazení textu popisujícího typ souboru.
  • Zobrazení správné ikony symbolizující soubor.
  • Zobrazení seznamu dalších aplikací, které umí soubor otevřít.

Typy MIME byly původně navržené jako standard pro identifikaci těla zprávy v e-mailové zprávě. V současnosti spousta systémů používá typy MIME k identifikaci formátů libovolných souborů v souborovém systému. Typy MIME se skládají z hlavní části typ média, za kterou následuje identifikátorem podtypu, přičemž jsou tyto části oddělené lomítkem /. Příkladem typu MIME je image/jpeg. V tomto příkladu je typem média image a identifikátorem podtypu jpeg. Účelem hlavní části je rozdělení formátu do všeobecných kategorií, zatímco identifikátor podtypu určuje přesně typ formátu.

V současnosti existuje osm typů médií schválených organizací IANA [Internet Assigned Naming Authority]. Jsou to application (aplikace), audio (zvuk), image (obrázek), message (zpráva), model (model), multipart (složeno z více částí), text (text), video (video). Pro každý typ média existuje spousta podtypů, podrobnosti viz Typy médií MIME na webu IANA.

Implementace typů MIME v GNOME dodržuje Specifikaci sdílení informací mime od XDG. Tato specifikace poskytuje následující výhody:

  • Standardní umístění všech souborů vztahujících se k MIME.
  • Standardní postup pro aplikace, jak si zaregistrovat informace o novém typu MIME.
  • Standardní způsob, jak získat typ MIME pro soubor.
  • Standardní způsob, jak získat informace o typu MIME.

Ve zbývající části této kapitoly jsou popsané soubory a složky tvořící databázi MIME, podrobnosti o zdrojových souborech ve formátu XML, postup vytváření nebo změny typu MIME, postup registrace aplikace pro zacházení s určitým typem MIME a nakonec postup, jak přidat do pracovního prostředí GNOME aplikaci.